V prostředí pojištění se termín "devinkulace" používá k označení uvolnění dispozičního práva k pojistné smlouvě. To znamená, že původní oprávněná osoba (například pojištěný nebo pojistník) se vzdá svého práva na změny v pojistné smlouvě a umožní třetí osobě (např. věřiteli nebo jinému subjektu) disponovat s touto smlouvou. Devinkulace neznamená, že by třetí osoba měla nárok na pojistné plnění; zůstává v rukou původní oprávněné osoby, která si zachovává nárok na plnění v případě pojistné události. Tento proces je obvykle využíván v rámci zajištění úvěrů nebo jiných závazků, kdy je třeba zajistit, že pojistka bude mít správného správce v případě neplnění podmínek.
Devinkulace je opakem vinkulace.

Mnoho lidí žije ve sladké nevědomosti a spoléhá na to, že dokud nehodu přímo nezpůsobí, škody na vlastním autě neplatí. To ale platí jenom tehdy, když má nehoda jasného viníka, například řidiče jiného auta. V takovém případě se oprava skutečně zaplatí z jeho povinného ručení. Jiné to ale bude při ťukanci na parkovišti, od kterého viník ujel, nebo v případě vandalismu či přírodních katastrof. V takových situacích půjde faktura ze servisu za vámi.

Bourali jste, ale naštěstí máte havarijko? To je zajisté dobrá zpráva. Nezapomínejte ovšem na spoluúčast, kvůli které se s pojišťovnou rozdělíte o náklady. Záleží na vaší smlouvě, jestli zaplatíte procento z částky nebo fixní „příspěvek“.

U nových aut obvykle žádné kompromisy při výběru pojištění neděláme, horší je to ale se staršími ojetými vozy. Vysoké pojistné se nechce platit nikomu, mnoho řidičů a řidiček tak zláká nižší cena. Dokud jezdí bez nehod, úspora je příjemná, jak ovšem dojde na mačkání plechů nebo škody způsobené ostatním, problém je na světě.