Dekarbonizace

Pojem „Dekarbonizace“ (v kontextu dekarbonizace energetiky a celého sektoru průmyslu a služeb) je možno popsat jako proces vedoucí ke snižování množství emisí uhlíku (zejména oxidu uhličitého) v atmosféře.

Samotná dekarbonizace může mít mnoho podob a v praxi jde o kombinaci všech možných přístupů k jejímu naplnění. Jelikož nejvýraznější je podíl emisí CO2 právě v odvětví energetiky, spojené s výrobou energie v uhelných elektrárnách, je snahou postupně nahrazovat tyto zdroje zdroji obnovitelnými (zejména slunečními a větrnými elektrárnami), případně transformovat uhelné elektrárny a teplárny na zemní plyn či bioplyn. Z toho důvodu vznikají na úrovni jednotlivých států strategie k postupnému uzavírání uhelných zdrojů.

Samotná výroba z obnovitelných zdrojů však nestačí, je potřeba tuto energii dostat také do průmyslu a dopravy. Z toho důvodu je dalším klíčovým nástrojem masivní elektrifikace jednotlivých sektorů průmyslu a služeb, která předpokládá využívání právě energie vyrobené z obnovitelných zdrojů, stejně jako nahrazení klasických automobilů elektromobily resp. hybridními automobily kombinujícími zemní plyn a elektřinu.

Čím dál větší tlak je také na efektivní chování a hledání úspor energie na straně spotřeby. Proto budou i nadále podporovány činnosti, vedoucí ke snižování energetické náročnosti (zateplování budov, řízené větrání, nízkoenergetické domy atd.)

Nedílnou součástí dekarbonizační cesty je také využívání alternativních paliv (např. vodík) a hledání způsobů jejich ekologicky i ekonomicky výhodné výroby.