13. 6. 2020

Koronavirus i Karel Gott nám dokázali, že život má i konec

Češi se bojí. Najednou všichni chceme životní pojištění.

Češi jsou skeptici, to je známá věc. A hned tak něčemu nevěří, zvlášť pokud si to neumí moc představit. Takže se bojíme autonehod a jiných drastických úrazů, přitom 96 % invalidit způsobují vážné nemoci. I životní pojištění řešíme, až když musíme nebo s námi něco vážně otřese. Třeba když umře Karel Gott, který měl být přece nesmrtelný! Nebo koronavirus…



Vystřelilo to o stovky procent

Je to neuvěřitelné, ale úmrtí zlatého slavíka opravdu zvedlo počet uzavřených pojistek o stovky procent (zdroj pojišťovna Mutumutu). Jako bychom až teď pochopili, že opravdu nebudeme žít věčně. Potřebujeme se o tom asi čas od času přesvědčit v novinách. Až když si tak ověříme, že „nemoci nechodí po horách, ale po lidech“ a že „jednou tam musíme všichni“, a to dokonce i Karel, napadne nás najednou řešit zajištění rodiny a blízkých.



Jak to mají v cizině?

U nás je pojištění brané často za nutné zlo. Přitom v zemích, které jsou lidé zvyklí zodpovídat si za svůj život sami, chápou pojistku jako preventivní opatření. Je jim jasné, že se v životě o sebe musí postarat sami. Nikdo je za ručičku vodit nebude. Za naši českou nesamostatnost tak může dlouhá totalitní minulost. To je první, co každého napadne. Jistě, komunisté tomu nepomohli. Jenže podle některých teoretiků to vychází z mnohem větší hloubky. Z našeho katolického původu. Oproti západní protestantské kultuře, která svým stoupencům přikazuje tvrdou práci a současně větší autonomii, katolíci své ovečky víc chrání a vedou za ručičku. Až bude problém, Bůh / církev / komunistická strana / stát / neziskovka se o tebe postará.

Možná proto se v našich končinách tak dařilo socialistické ideologii. Rádi svou odpovědnost (ale zároveň i práva) delegujeme na někoho nahoře. Ať už jsou to opatření proti šíření koronaviru, nebo pojištění.



Rádi někomu svěřujeme zodpovědnost za náš život. A možná je to v nás hlouběji, než si myslíme. Zdroj: Shutterstock



Svobodní lidé věří víc sobě. A pojištění

V zemích s větší tradicí osobní zodpovědnosti je pojištění prevencí, která člověka zajistí v případě problémů v budoucnu. Většina pojištěných ovšem doufá, že k tomu nikdy nedojde. Takže ani nevnímají jako ztrátu, že pojistku třeba nikdy nevyužili. Spíš naopak. Měli to štěstí.

V ČR jsou přitom nejčastějšími impulzy pro sjednání životka až náročné životní situace (hypotéka, nástup do zaměstnání, narození dítěte), nebo dokonce tragické okolnosti (vážný úraz, onemocnění, úmrtí v rodině). Češi si zkrátka sjednávají životní pojištění až ve chvílích, kdy se cítí ohroženi. Na rozdíl od vyspělejších zemí, kde je běžnou součástí standardu od chvíle, kdy člověk začne být ekonomicky aktivní. Podobné je to tam i s penzijním připojištěním a dalšími produkty.



Co s námi udělá, když odejde legenda?

V posledním roce jsme zásadní nárůst zájmu o životní pojištění a počtu uzavřených smluv zaznamenali přesně třikrát. Poprvé když zemřel Karel Gott, podruhé s úmrtím předsedy senátu Jaroslava Kubery a nakonec během posledních pár týdnů, kdy všechny zajímá jen to, jestli se pojištění vztahuje i na onemocnění koronavirem.

A kdo pojišťuje na koronavirus?

Například zmíněná pojišťovna Mutumutu, od které máme aktuální data průzkumu. „Speciálně na koronavirus je denně zhruba deset dotazů. Ptají se nejenom potenciální nebo noví zákazníci, ale i naši stávající klienti, kteří se většinou chtějí ujistit, že jsme ho nepřidali do výluk nebo něco takového. Můžu všechny uklidnit, že samozřejmě nepřidali a naše pojištění se na něj vztahuje,“ potvrzuje Míša z linky péče o zákazníky.

Novým zájemcům ale Míša připomíná, že Mutumutu sice nemá dlouhé karenční doby běžných pojišťoven od podpisu smlouvy do okamžiku, kdy začne pojistka opravdu platit, ale rozhodně ho není možné uzavřít až ve chvíli, kdy na vás něco leze, a pak chtít pojistku hned uplatnit. „U pracovní neschopnosti způsobené nemocí je nutný odstup minimálně 3 měsíce,“ upřesňuje.

Ani v případě koronaviru by se ale pojištění nevztahovalo na případ, kdy člověk vycestoval do některé ze zemí, do kterých bylo v rámci nouzového stavu cestování zakázáno.



Jako pracovní neschopnost je ale možné brát i karanténu. A to dokonce v zahraničí, pokud byste uvízli někde v hotelu na dovolené. „V případě pojištění Mutumutu by ale ta karanténa musela trvat déle než 60 dní, protože my hradíme až zásadní, dlouhodobé výpadky příjmu,“ upozorňuje Míša. Situace, kdy zákazníky ochranná opatření donutí prodloužit si dovolenou o týden nebo dva, by ale mělo pokrýt dobré cestovní pojištění.

Životní pojištění je zkrátka standardní součást finančního zajištění, které je potřeba řešit už ve chvíli, kdy se nic neděje. Protože jakkoli to zní neuvěřitelně banálně, pak už je prostě pozdě.

Úvodní foto, zdroj: Shutterstock