Energetická chudoba těžce dopadá na stovky českých domácností

O energetické chudobě se především v souvislosti s nedávnou energetickou krizí, jejíž dozvuky ještě pořád trápí celou řadu domácností, mluví stále víc. A není divu, počet obyvatel, kteří se při platbě energií dostávají do finančních problémů, prudce vzrostl. Ještě v roce 2020 trpělo energetickou chudobou kolem 770 tisíc lidí, jen o tři roky později už to bylo 1,3 milionu. Vyplývá to z dat projektu Sociální bydlení, který spadá pod Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Proč čísla tak prudce vzrostla, asi není velkou záhadou. Už před energetickou krizí se řada lidí pohybovala na pomyslné hranici. Skokové zdražení energií, ale také vysoká inflace a její dopady se tak na rozpočtech mnoha domácností výrazně podepsaly. Co se energií týče, dnes už jsme sice z nejhoršího venku, na „předkrizových cenách“ ovšem zdaleka nejsme. A ani nebudeme. Do budoucna se naopak očekává další, i když snad jen mírné zdražování, což může přinést zase jen problémy.

Co je energetická chudoba?

Ačkoli se jedná o palčivý problém, který trápí značnou část domácností, dlouho nám v Česku chyběla přesná definice. Teprve nedávno s ní přišlo Ministerstvo průmyslu a obchodu:

„Domácnost je energeticky chudá, pokud nemá dostatečný disponibilní příjem a přístup k základním energetickým službám potřebným k uspokojení svých základních potřeb, jako je vytápění, teplá voda, chlazení, osvětlení a energie pro napájení spotřebičů, a to v důsledku alespoň jednoho z následujících faktorů:

A. vysokých výdajů za energie, nebo

B. vysoké energetické náročnosti bydlení.“

Na základě výběrového šetření Životní podmínky, které pravidelně provádí Český statistický úřad, potom rozlišujeme tři hlavní indikátory energetické chudoby:

Zjednodušeně řečeno to znamená, že v energetické chudobě je taková domácnost, která si z finančních důvodů nemůže dovolit topení, ohřev vody, svícení nebo využívání základních spotřebičů, aniž by to zásadně snížilo její životní úroveň nebo aniž by si musela půjčit peníze. Netýká se to přitom jen elektřiny, o které se v souvislosti s tímto problémem mluví nejčastěji. Energetická chudoba může vznikat i u plynu nebo uhlí. Zkrátka platí, že postižená je každá domácnost, která se musí omezovat kvůli tomu, aby mohla využívat energie. Stačí už „jen“ to, že nemůže ohřívat vodu tak, jak by potřebovala, nebo vytápět na teplotu, která by jí vyhovovala.

Energetickou chudobu pak nejčastěji způsobuje kombinace několika faktorů. Kromě nižších příjmů a vysokých cen energií je to především horší technický stav bydlení, kdy třeba nezateplené stěny propouštějí velké množství tepla, velkou měrou se však podílejí také neefektivní spotřebiče. Sem typicky patří zastaralé plynové kotle nebo bojlery, velkými žrouty energií ale mohou být i běžné spotřebiče jako pračky a lednice.

Dopady energetické chudoby

Energetická chudoba znamená nejen psychické dopady, ale také ty zdravotní. Pokud si někdo nemůže dovolit ohřev teplé vody, může to vést k nedostatečné hygieně. V případě topení je pak problémem dlouhodobý život v chladu, který mívá negativní dopady na zdraví. Navíc lidé, kteří žijí v energetické chudobě a uvědomují si to, se pak snaží šetřit, kde se dá – a často ne zcela vhodně. Ve snaze snížit náklady za topení třeba úplně přestávají větrat. A to není zrovna nejšťastnější krok, protože bez větrání se doma začnou tvořit plísně. Ty třeba na první pohled nemusí být vidět, protože se nejdříve tvoří za nábytkem, výrazně ale zhoršují životní prostředí.

Dotační programy a další opatření

Negativní dopady na zdraví akorát zvyšují náklady na zdravotní péči, což je velký problém i pro stát. Proto je důležitá prevence – a i když v některých ohledech ještě máme co dohánět, je tady řada opatření, která pomáhají.

Jak může zmírnit dopady samotná domácnost?

Bez podpory a systémových změn to nepůjde, vždy je ale dobré začít přímo u sebe. Hodně se to ukázalo během energetické krize, kdy bylo jediným dostupným řešením extrémní snížení spotřeby. A ta skutečně klesla, protože do té doby mnoho domácností energiemi zbytečně plýtvalo. Dokud jsme měli levné energie, spousta domácností si mohla dovolit používat neúsporné spotřebiče a celkově to zase tolik neřešit. Až ekonomická situace nás donutila sáhnout po ekonomičtějších řešeních. Mnozí si uvědomili, že je třeba zainvestovat do nových oken, přejít na jiný typ vytápění nebo vyměnit staré spotřebiče.

Právě hledání levnějších zdrojů energie je často cestou, jak se energetické chudobě vyhnout. Úplným základem, který může udělat většina z nás, je přechod k jinému dodavateli, protože rozdíly v cenách jsou dnes opravdu zajímavé. To znamená, že důležité je porovnávat nabídky a s blížícím se koncem fixace podepsat tu co možná nejvýhodnější.

Pokud to ještě jde, pak je samozřejmě ideální zkusit dál snižovat spotřebu. Protože nejlevnější energie je vždy ta, kterou vůbec nespotřebujeme. Počítá se každá drobnost a vždy je dobré jít po největších žroutech v domácnosti. Na prvním místě obvykle máme topení, potom je to ohřev vody a teprve za ním následují běžné spotřebiče.

U topení je klíčové, abychom netopili zbytečně. Je dobré kouknout na to, jestli nevytápíme místnosti, které vůbec vytápět nepotřebujeme, a jestli máme správně nastavenou teplotu. Obecně se dnes uvádí, že v obytných místnostech stačí 20 °C, v ložnici pak ještě méně. Každý stupeň dolů přitom může snížit spotřebu až o 6 %. Pokud máme velké tepelné úniky, třeba na nezateplenou půdu, pak se samozřejmě nabízí otázka zateplení nebo i výměny zdroje tepla. V takovém případě už se ovšem jedná o významnější investici. Někdy ale stačí i drobnější a méně nákladné úpravy, například seřízení oken či dveří a výměna těsnění. V neposlední řadě je klíčové správné větrání – to znamená krátce, ale intenzivně, aby se nemovitost tolik neochladila a nebylo nutné to všechno natápět zpátky. Pokud jde o ohřev vody, i tam je důležité správné používání bojleru. Spousta lidí ho má nastavený na zbytečně vysokou teplotu, přitom rozdíl mezi nahříváním na 45 a 60 °C může znamenat klidně dvojnásobnou spotřebu.

Do budoucna cena energií poroste

A proč je tohle všechno důležité, i když dnes třeba s fakturami za energie výraznější problémy nemáte? Je totiž třeba myslet i dál do budoucna. Energetická chudoba je problém, který tady s námi bude dlouhodobě – a zřejmě ještě ve větším rozměru než dnes. Primárně souvisí s cenami energií, takže jakmile se sazby zvednou, do problémů se mohou dostávat další a další skupiny obyvatelstva.

Dnes totiž můžeme takřka s jistotou říct, že cena energií dál poroste. Růst se očekává především v souvislosti s uzavíráním uhelných elektráren a přechodem na výrobu elektřiny z plynu. To zdraží obě komodity. Očekávat musíme zdražení distribučních poplatků, protože tlak na investice do distribučních soustav bude s rostoucím podílem výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů růst. V příštích deseti letech se bavíme o investicích v řádu stovek miliard korun a to bude určitě nutné přenést na konečné spotřebitele, tedy na nás.

Kromě toho nás čeká zavedení emisních povolenek v rámci systému ETS2, které pravděpodobně zvýší cenu plynu až o 30 %, což bude obrovský skok. Ještě víc ale emisní povolenky zatíží domácnosti, které topí uhlím. O těch se v souvislosti s energetickou chudobou zatím tolik nemluvilo, protože uhlí bylo dlouhodobě levné a výrazněji nezdražovalo. Často jsou to ovšem domácnosti, které si jiný zdroj vytápění nemohou dovolit a pohybují se na pomyslné hranici energetické chudoby, takže jakékoliv zdražení pro ně může být zásadní. A přitom právě na cenu uhlí povinnost nákupu emisních povolenek dopadne ze všeho nejvíc, protože z hlediska ekologie je v oblasti výroby tepla největším znečišťovatelem. Klidně se může stát, že uhlí bude stát i dvakrát tolik – a ani to ještě není nejčernější scénář. Emisní povolenky začnou platit od roku 2027, už dnes je ale třeba začít přemýšlet nad svou spotřebou a možnostmi modernizace – třeba právě s využitím zmíněných dotací.

Schváleno: Lukáš Kaňok, ředitel sekce Energie a Finance, Energetický specialista a konzultant