2. 7. 2020

Čistá energie. Je to spíš dobro, nebo špína?

Nakolik je to i špinavá energie?

Nikdo nechceme žít na špinavé a zničené planetě. Jak toho ale dosáhnout? Způsobů je spousta. Třeba asketické utrhování si od pusy a všeho ubrat. A nebo naopak si něco připlatit a nakoupit moderní technologie. Jenže není všechno zlato, co se zelení třpytí. Co je a co není ekologické?



Vývoj je pokrokem líných

Žijeme v nekonečných technologických módních vlnách a nyní svět sjíždí obrovskou vlnu obliby zelené energie. Je to velice prosté. Pokrok světa je postaven na lenosti. Lidé si chtějí usnadnit život, protože jsou líní. „Dáme jídlo“ dojde do restaurace za nás, elektromobilita je pohodlnější než chůze, počítače a jednostranně komunikující sociální sítě jsou pohodlnější namísto nepříjemných rozhovorů tváří v tvář, porno je pohodlnější než sex atd. Všechno to stojí na tom, že nové je pohodlnější oproti starému. Ale je to opravdu lepší? Sami sebe už nějak přesvědčíme, že ano.



Pohodlná zelená energie

My totiž netoužíme po asketismu. My se chceme mít lépe. Bavíme se teď samozřejmě primárně o elektrické energii. Kdo z nás by si za pár korun navíc nekoupil odpustek dobrého pocitu? Stojí to jen trochu a nijak to můj život neomezuje. Co víc si přát? Když vám řekneme, že pro dobro světa uděláte mnohem víc, když nepojedete na dovolenou, nebo si místo nové skvělé Tesly necháte dalších pět let svůj rozhrkaný diesel, je přece jasné, co si vyberete.



Je to jen zelený přelud

Jak napsal Alexander Dunlap, vědec z holandského Centra pro rozvoj a životní prostředí, fosilní paliva pokládáme už automaticky za stará a špatná. Jsou pro nás symbolem kapitalismu devatenáctého století. Naopak zelená paliva pokládáme za příslib nových věcí. Obnovitelné zdroje energie (OZE) jsou symbolem řešení klimatických změn a očekáváme od nich jen lepší budoucnost. Je to pro nás symbol čistého, nevyčerpatelného zdroje energie. Jenže tak to bohužel zatím není. Nevnímáme totiž všechny ty negativní jevy, které nástup těchto technologií provází.



Problémy se jen přesouvají

Už dávno se říkalo, že elektrická auta mají také výfuk, jen je mimo město. A to se za posledních 20 let principiálně nijak nezměnilo. Jen se ten výfuk prodloužil z Krušných hor až někam do Afriky.

Dunlap dává ve své práci za příklad větrné farmy v mexickém státě Oaxaca. Pro umístění jedné 2MW turbíny je zapotřebí 150 tun oceli pro zpevnění betonové základny, 250 tun oceli pro systém nosníků a 500 tun pro stavbu pylonu. K tomu je potřeba 3,6 tun mědi na každý megawatt výkonu turbíny. Především je ale potřeba vzácné nerosty jako dysprosium, praseodym nebo neodym v magnetech turbín. A takových turbín tam bude 1700 kusů.

Toto všechno ve finále obnáší spoustu těžby, výroby a přepravy. A všechno to vzniklo jen díky energii z ropy a uhlí. A výsledek je prezentován jako čistá energie?



Veze se to daleko a je toho hodně

Jestli si tedy odepíráte obal na svačinu a chcete používat lokální potraviny a k tomu si svítit lokální energií, vězte, že dnes není nic lokální. Vzácné kovy na náš čistý svět pochází z druhého konce planety. V místech, jako je Pao-tchou nebo Kan-čou, je těženo až 98 % vzácných minerálů, které jsou nezbytné pro tyto zdánlivě ekologické technologie.





Tak takhle bude vypadat naše planeta, až budeme konečně všude používat jen moderní čisté technologie. Těžba v Pao-tchou, Vnitřní Mongolsko. Foto: Shutterstock



Ale vždyť je toho jen malinko!

On je trochu zavádějící pojem vzácné prvky. Vzácnost spočívá v jejich obrovsky nízké koncentraci v obsahu horniny. Na to, abyste vytěžili pár gramů takového prvku, musíte narubat tisíce tun hornin. Zdevastovaná měsíční krajina je proti Mostecku nic. Nespalujete sice tuny uhlí, ale destruujete tisíce tun substrátu. Je to extrémně destruktivní těžba a kontaminují se přitom vodní zdroje a naprosto se ničí přírodní prostředí. Jen to není v Praze na Václaváku. Tam nás těší jízda na čistých koloběžkách.



Krásně je to vidět na expanzi Číny do Afriky. Alexander Dunlap dokonce hovoří o regionální ekocidě a o tom, že zelené ekonomiky dneška jsou zelenými tyraniemi zítřka.



Zelený bílý muž

Dunlap je především antropolog, a tak upozorňuje na těžbu mědi v Peru, extrakci minerálů v Mongolsku, na instalaci větrných elektráren na posvátné půdě Navahů v Dakotě nebo na úděl obyvatel mexického Tehuantepecu. Je to vlastně to samé co dříve. Fosilní kapitalismus ignoroval práva domorodců při těžbě ropy a uhlí a my dnes „pro lepší a čistší budoucnost“ (jen tu naši, samozřejmě) pokračujeme stejným způsobem. Jiná rétorika, princip stejný.

Rozhodně tímto nechceme bojovat proti novým technologiím. Pokrok je potřeba, lidstvu nic jiného nezbývá. Jen říkat tomu „udržitelný způsob vyrábění zelené energie“ je přinejmenším pokrytecké. Je dobré vědět, že než bude k dispozici něco opravdu efektivního, je lepší dvakrát měřit a jednou řezat než naskočit na něco tak nesmyslného jako biopaliva a elektrocosi. Často jde jen o ekobyznys dlážděný hloupými úmysly.



Ekomodla není nic jiného než jiná forma spotřeby

Dnešní pohodlná řešení jsou totiž postavená jen na další spotřebě. Zaplatím si a všechno bude fajn (zelená energie). Nebo si koupím něco „ekologického“, abych se mohl toho starého zbavit. Koupím si jednu „kvalitnější“ věc, abych mohl vyhodit ty staré, a ještě se cítil dobře... atd.

Tato řešení jsou samozřejmě nejpopulárnější. Milují to zvláště mladší generace. Důvod k nakupování vždy potěší.

Bohužel se tím často jen urychluje cesta do pekel. Přitom stačí zapnout selský rozum. Dokonce alternativy ani nemusí moc bolet. Jenže když na tom nikdo nevydělá, není to samozřejmě tak sexy jako „koupit si jedny zbytečné boty, když za to dostane nějaký chudák ještě jedny“.

Jsem velkým fanouškem nových technologií, ale používat je s rozmyslem, to je základ. Určitě nic nezkazíte tím, když začnete třeba méně topit a raději se budete více oblékat, místo klimatizace budete větrat a nebudete kupovat nové krámy, když ty starší ještě mohou sloužit roky. Není to moc frajeřina, ale je to ekologické. Ale pokud chcete raději nakupovat, stačí vybrat nějaký „zelený“ tarif a můžete utrácet.