S koncem války plyn nezlevní, výpadek může trvat celé roky

To nejdůležitější, co by vám nemělo utéct

Výpadek v Kataru ovlivňuje celý svět

Cena plynu, kterou jako zákazníci platíme svému dodavateli, se dělí na dvě části. Na regulovanou složku, která pokrývá náklady na distribuci a určuje ji stát prostřednictvím ERÚ, a neregulovanou (nebo také obchodní) složku, kterou si určuje přímo dodavatel. Obchodní složka vychází z aktuálních cen na burze, lépe řečeno ze schopnosti našeho dodavatele plyn nakoupit. Vše ovlivňuje především nabídka a poptávka. Když je větší nabídka a menší poptávka, ceny klesají – a naopak.

Standardně bychom v těchto dnech viděli pokles spotřeby, protože topná sezóna se blíží ke konci a přibývá teplých jarních dnů. Jsou samozřejmě velké rozdíly mezi severní Evropou, kde ještě panuje zima, a jižní Evropou, kde už plyn k vytápění téměř nepotřebují, nicméně průměrná spotřeba by skutečně postupně klesala. To by znamenalo i nižší ceny, protože nabídka by začala převyšovat poptávku.

Jenže letošní rok standardní není, a to kvůli válce, kterou koncem února rozpoutaly Spojené státy a Izreael útokem na Írán. Ten v reakci zaútočil na státy Perského zálivu, kde způsobil rozsáhlé škody a tím, ale třeba i blokací dopravních cest po moři, přispěl k masivnímu výpadku plynu ve světě.

Katar, který vyrábí asi 20 % světové produkce zkapalněného plynu (LNG), má rozbité své výrobníky. Zdánlivě by se nás to zas tak moc dotýkat nemuselo, Evropa od Kataru nakupuje jen minimálně, v dnešním provázaném světě jsou ovšem dopady obrovské.

Jakmile vypadne tak velký zdroj plynu, jeho odběratelé se musí poohlédnout jinde. A protože se mezi ně řadí země jako Čína, Japonsko, Indie nebylo Jižní Korea, dalo se očekávat, že se pokusí přeplatit evropské země a „stáhnout“ si jejich dodávky z Austrálie nebo Spojených států. Přesně to se stalo a vedlo to k okamžitému zdražení plynu na trzích, v některých dnech ceny vyšplhaly i na víc než dvojnásobek.

Zásobníky mohou zůstat poloprázdné

Jedním z dalších důsledků prudkého zdražování je to, že se zatím nezačal nakupovat plyn do zásobníků, protože za tak vysoké ceny to nedává smysl. Už teď máme za sebou několik týdnů konfliktu a jestli ztroskotají mírová jednání, může to trvat ještě celé měsíce. To by mohlo znamenat, že nestihneme naplnit zásobníky před začátkem další topné sezóny. Průchodnost trubek, tedy schopnost plnit zásobníky plynu, je omezená, plnění trvá i několik měsíců a rychleji to stihnout nelze. Pokud by se ale plnění nestihlo do konce léta, muselo by se pokračovat i v době nastávající další topné sezony, kde ale ceny plynu automaticky porostou nahoru. Plnit se tedy bude dráž, než to bylo v jiných letech a to bude přirozeně znamenat další zdražování pro domácnosti i podnikatele.

Na první pohled by se mohlo zdát, že ukončení konfliktu problém s plynem vyřeší. To ale bohužel není tak úplně pravda. Sice se tím možná zabezpečí průplav pro stovky lodí, které čekají naložené v zálivech a nemohou plout dál, to ale pokryje poptávku maximálně na pár týdnů. Z dlouhodobého hlediska nám bude chybět katarská produkce, protože zařízení poničené íránským raketovým útokem se neopraví přes noc. Škody jsou natolik rozsáhlé, že podle prvních odhadů mohou opravy trvat i čtyři nebo pět let.

Minimálně pětina LNG tak bude chybět i po konci války. To přirozeně znamená velkou příležitost pro státy jako například Austrálie nebo Spojené státy, které se jistě pokusí navýšit své kapacity výroby (už dnes se o to pokoušejí). Přece jen se bavíme o miliardách dolarů, které by výrobci mohli vydělat. Obě země ovšem hlásí, že jsou aktuálně na maximu svých výrobních kapacit. Takže ani v tomto případě se řešení nenajde přes noc a navyšování kapacity bude chvíli trvat.

Čeká nás návrat k uhlí?

Nedostatku plynu se bát nemusíme, na trhu je stále dostatek. Otázkou zůstává spíš to, kolik bude stát. Právě vysoká cena může pro některé země představovat problém. Dobrým příkladem jsou Pákistán nebo Bangladéš. To jsou státy, které se výrazně snažily odklonit od uhlí a přejít na plyn. Ten odebíraly z Perského zálivu za zajímavé ceny a s výrazně levnější dopravou, než má Evropa od Spojených států. Přechod na plyn tak pro ně byl logickým řešením. Jenže nyní se dostaly do problémů a nákup plynu si nemohly dovolit. Ostatní státy je prostě přeplatí a tak jim nezbývá, než se vrátit zpět k uhlí.

V Česku plošný návrat k uhlí nehrozí, i když některé domácnosti to možná v případě přetrvávajících vysokých cen zváží. Cena plynu poroste, to je jisté. Promítne se tam nejen omezená výroba a zvýšená poptávka, ale také ceny přepravy. Ty rostou třeba proto, že velké množství lodí zůstává uvězněno v Perském zálivu. Ceny dopravy LNG už v některých dnech dosáhly patnáctinásobku svých standardních hodnot.

Nejvyšší čas fixovat

Dodavatelé sice uklidňují, že mají nakoupené zásoby, je ale jen otázkou času, než jim dojdou. A tak vysoké ceny dopravy a plynu dlouhodobě neustojí, zvýšené náklady budou muset přenést na zákazníky. Už dnes vidíme, že někteří postupně zdražují. Nejlevnější ceníky mizí, někde už se ceny plynu zdvojnásobily.

Dobrou zprávou je, že se můžeme do určité míry bránit. Máme možnost uzavřít smlouvu s fixovanými cenami. To víc jak polovina českých domácností nemá, přitom u smluv na neurčito se případné zdražování projeví jako první.

Ještě pořád tady máme relativně levné nabídky elektřiny a plynu, které můžeme podepsat na dva nebo i tři roky. Novou smlouvu lze uzavřít minimálně půl roku před koncem té stávající. U smluv na dobu určitou pak dodávky plynule navážou a budete platit dnešní ceny – bez ohledu na to, co se tou dobou bude na trzích dít. U smluv na neurčito je to ještě jednodušší, tam můžete novou smlouvu podepsat kdykoli. Platit začne po třech měsících, až uběhne výpovědní lhůta.

Schváleno: Lukáš Kaňok, ředitel sekce Energie a Finance, Energetický specialista a konzultant