Jak se bude vyvíjet cena elektřiny a proč už nemůžeme spoléhat na další zlevňování?

Výslednou cenu elektřiny, kterou najdete na svém vyúčtování, tvoří dvě složky – regulovaná a neregulovaná. V ceně jsou zastoupeny přibližně půl na půl. První zmíněnou určuje stát prostřednictvím Energetického regulačního úřadu (ERÚ) a nemůže ji ovlivnit dodavatel ani výrobce elektřiny, je stejná pro všechny odběratele v distribučním území. Tvoří ji poplatky spojené s distribucí elektřiny k zákazníkům. Neregulovanou nebo také obchodní složku pak určuje přímo dodavatel. A právě na tu se teď podíváme trochu blíž.

To nejdůležitější, co by vám nemělo utéct

Co všechno se promítá do neregulované ceny elektřiny?

Obchodní složka ceny se podobně jako ta regulovaná skládá z několika různých částí.

1. Náklady na výrobu elektřiny

Výroba elektřiny přirozeně něco stojí – a náklady se liší v závislosti na typu elektrárny. Uhelná elektrárna potřebuje uhlí, plynová plyn a jaderná zase jaderné palivo. Kromě toho jsou tam obrovské náklady spojené s výstavbou, což platí také u fotovoltaických, větrných nebo vodních elektráren.

2. Cena emisních povolenek

Dalším z nákladů spojených s výrobou elektřiny jsou i poplatky za emisní povolenky. Ty elektrárny opravňují k vypouštění emisí do ovzduší. Platí jednoduché pravidlo, že čím horší z hlediska ekologie výroba je, tím vyšší jsou tyto náklady.

3. Náklady na zaměstnance, daně a marže

Výrobci a dodavatelé elektřiny fungují jako běžné firmy. To znamená, že v cenách výsledného produktu – v našem případě elektřiny – musí zohlednit celou řadu provozních nákladů a také marže, protože se jedná o jejich primární byznys.

Proč ceny elektřiny spíš porostou?

Důležitým faktorem je zdražování emisních povolenek. Každoročně se vydává méně povolenek, stávají se tak nedostatkovým zbožím a výrobci za ně platí víc. To je záměr Evropské unie, který tak „nutí“ výrobce přecházet na méně škodlivé způsoby výroby. Matematika je jednoduchá, čím méně škodlivin při výrobě vypustí, tím méně povolenek musí nakoupit.

Když se podíváme na zdroje vhodné k výrobě elektřiny a vynecháme jaderné elektrárny, protože tam asi v dohledné době kapacity jen tak nenavýšíme, máme tady plyn, uhlí a bezemisní položky jako vodu, vítr nebo slunce. Z hlediska emisí a nákupu povolenek je jednoznačně nejhorší uhlí. Škodlivých látek se tam vypouští hodně a je proto třeba mnoho povolenek. S jejich zdražováním tak roste i cena takto vyrobené elektřiny. Postupně se dostáváme do situace, kdy už se výroba z uhlí přestává vyplácet a i v Česku se plánuje poměrně brzká odstávka minimálně jedné velké elektrárny.

To znamená, že bude třeba posílit výrobu jinde – a jediný vhodný zdroj, ze kterého dnes dokážeme začít velmi rychle vyrábět, je plyn. Tam je to sice z hlediska ekologie o něco lepší, škodlivých látek se vypouští asi o polovinu méně než u uhlí, přesto jsou tam emisní povolenky potřeba. Navíc i v případě plynu funguje standardní tržní chování a s rostoucí spotřebou plynu se zvyšuje také cena. To znamená, že ve scénáři, kde nahrazujeme výrobu elektřiny z uhlí výrobou z plynu, se domácnostem zdraží nejen samotný plyn, ale právě i elektřina z něj vyrobená.

Proč to nevyřeší jen obnovitelné zdroje?

Růst cen by mohl zmírnit jeden důležitý faktor, a tím je spuštění většího množství bezemisních elektráren. Ty jsou velmi dobrou alternativou, jejich kapacity průběžně rostou, postupně nám pomáhají snižovat závislost na fosilních palivech a v dlouhodobém horizontu mohou cenu stabilizovat, v některých ohledech ovšem narážíme na jisté limity. Elektřinu dnes můžeme vyrábět především z vody, větru nebo slunce. Existují sice ještě bioplynové elektrárny nebo elektrárny na biomasu, těch je ovšem zatím velmi málo a do celkového energetického mixu v Česku příliš nezasahují. Pozornost se tak upíná právě k vodním, větrným nebo solárním elektrárnám.

Vodní elektrárny

Vodní elektrárny mohou fungovat pořád, neovlivňuje je vítr ani slunce. Pokud neudeří natolik silné mrazy, aby zamrzla celá vodní plocha, mohou vyrábět. To z nich dělá velmi dobrý zdroj. Nevýhoda ovšem spočívá v tom, že pro vodní elektrárnu těžko vytvoříme umělé prostředí. Potřebujeme přírodní vodní zdroj – a na to už v Česku moc kapacit nemáme a nebo by byly náklady nesmírně vysoké. Určitě se najdou menší vodní díla, kde ještě bude možné elektřinu vyrábět, s velkým rozvojem vodních elektráren však v našich končinách počítat nemůžeme.

Solární elektrárny

Pokrýt výrobu elektřiny ze solárních zdrojů můžeme dvěma způsoby. Tím prvním jsou velké solární parky, které ovšem v Česku nemají zrovna nejlepší pověst. V minulosti došlo k velkému rozmachu takzvaných solárních baronů, jejichž podpora se promítla do výše distribučních poplatků a u mnoha lidí zanechala hořkou pachuť. Ale i kdyby se snad podmínky nastavily lépe a došlo k rozvoji solárních parků, nevýhoda spočívá v kumulaci velkého zdroje na jednom místě. Tomu je třeba uzpůsobit distribuční soustavu. Jenže když najednou přestane svítit – například jako od poloviny letošního ledna do poloviny února – dojde k velkým výkyvům. A nemusí jít jen o takto dlouhodobý výpadek slunečního svitu. I jen lokální bouřka, která mrakem zakryje velkou solární elektrárnu na poli způsobuje problém, protože celá elektrárna je najednou ve stínu a tak přestane vyrábět

Druhou variantou je pak pořizování domácích fotovoltaických elektráren. To by pomohlo s větším rozprostřením výroby. I tady ovšem narážíme, protože zájem průběžně klesá a největší boom máme dávno za sebou. Navíc distributoři už v některých oblastech dosahují maximálních kapacit sítě. To znamená, že třeba na jihu Čech už neumožňují připojení fotovoltaiky do sítě. Lidé pak mohou vyrobenou energii dál využívat pro svou spotřebu, s doplněním chybějící energie v síti už ale nepomůže. Pomoci může investice do distribuční sítě, ta se ale projeví v našich peněženkách ve formě dražších distribučních poplatků.

Větrné elektrárny

Třetí poměrně zajímavou alternativou jsou větrné elektrárny, i když jak už nejspíš tušíte, i tady přijdou hned dvě ALE. Za prvé Česko nepatří mezi země, kde by zvlášť foukalo. Nemáme tady podmínky jako třeba u Severního moře, kde Německo staví větrné elektrárny ve velkém. Druhou překážkou je pak rostoucí odpor lidí, kteří nechtějí mít větrníky ve svém okolí. Často mluví o to, že pohledově kazí přírodu a také že jsou hlučné.

Fixace stávajících cen se vyplatí

Důvody, proč na obnovitelné zdroje tolik spoléhat nemůžeme, už známe. K postupné odstávce uhelných elektráren ovšem zcela jistě dojde. To znamená, že na cenách se to podepíše – a jak už zaznělo, platí to jak pro elektřinu, tak i plyn. Můžeme samozřejmě víc elektřiny dovážet, jenže i tam jsou ceny vyšší a také bychom museli investovat do distribuční soustavy, což by ve finále zase zvýšilo i regulovanou složku ceny.

Nikdo nedokáže s jistotou říct, co bude dál. Faktem zůstává, že sazby energií jsou navázané jak na ceny emisních povolenek, tak i na vývoj poptávky nebo geopolitickou situaci. To jsou faktory, které zřejmě k dalšímu zlevňování nepřispějí. Domácnostem, které si chtějí rozpočet lépe naplánovat, tak může dávat největší smysl fixace cen. Zákazníci se smlouvou na dobu neurčitou, spotovými nebo měsíčními ceníky totiž případné zdražení pocítí jako první. Naopak se smlouvou na dobu určitou a fixovanou cenou budete mít v následujících dvou nebo třech letech mnohem větší jistotu, kolik svému dodavateli zaplatíte. S porovnáním nabídek a přechodem k jinému dodavateli vám rádi pomůžeme.

Schváleno: Lukáš Kaňok, ředitel sekce Energie a Finance, Energetický specialista a konzultant