Fixace ceny elektřiny? Na jeden rok

Jak se stavíte k tomu, aby stát zastropoval ceny elektřiny?

Vzhledem k tomu, že cenotvorba prostřednictvím společné energetické burzy je problematická, považujeme za správné hledat řešení, které povede ke stanovení ceny odpovídají našemu českému energetickému mixu. Zastropování konečné ceny silové elektřiny ale nepovažujeme za vhodné řešení. Je ale možné začít ovlivňovat a řídit velkoobchodní cenu silové elektřiny, což je i podstata našeho návrhu na zmírnění dopadů energetické krize na domácnosti a firmy v České republice, který předkládáme a doplňujeme k němu analýzu dopadů vysokých cen elektřiny na domácnosti a firmy. Z našich dat vyplývá, že podíl domácností a firem, které nemusí zvládnout současnou situaci, bude tak vysoký, že již neobstojí cílená pomoc a je potřeba zavést plošná opatření, jakým je například právě řízení velkoobchodních cen elektřiny vyrobené a spotřebované v České republice.

Návrh na řízení velkoobchodní ceny „české“ elektřiny pracuje s těmito vstupy:

• Cena emisní povolenky příslušná výrobnímu zdroji (např. uhelná elektrárna zaplatí 0,75 ceny emisní povolenky za 1 MWh vyrobené elektřiny)

• Variabilní náklady na výrobu (50 EUR jaderná elektrárna, která nehradí emisní povolenky; 30–35 EUR uhelná elektrárna, která musí kupovat emisní povolenky)

• Garantovaný zisk, nechť je předmětem odborné diskuse, např. 80 % variabilních nákladů

Orientační cenotvorba pro uhelnou elektrárnu by vypadala takto:

• variabilní náklady: 30 EUR

• cena emisní povolenky: 90 EUR krát 0,75 = 67,5 EUR

• garantovaný zisk: 30 EUR krát 0,8 = 24 EUR

• celková cena za MWh: 121,5 EUR (30 + 67,5 + 24)

Tato cena by měla platit pro bilaterální kontrakty dodavatelů z ČR, kteří dodávají elektřinu spotřebitelům v ČR. Dostali bychom se na úroveň přibližně 3 000 Kč/MWh silové elektřiny u výrobce a při započítání dalších nákladů, jako jsou např. náklady na odchylky a marže pro dodavatele, by se výsledná cena pohybovala kolem 3 500 Kč/MWh bez DPH pro koncové odběratele. Případná kompenzace pro výrobce by byla rozhodnutím státu. Ten má ostatně již nyní možnost nastavit zdanění nadměrných zisků výrobců elektřiny, což by v případě našeho návrhu nemusel realizovat. Věříme, že i pro výrobce může být tento mechanismus atraktivní, protože jim dává jistotu jak s ohledem na odebranou elektřinu, tak z hlediska jejich marží. Bez řízení velkoobchodní ceny elektřiny bude na trhu dále růst nerovnováha, kdy na jedné straně budou výrobci generovat ohromné neplánované zisky, které budou hradit domácnosti a firmy padající do energetické chudoby.

Kdo je současnou situací ohroženější, domácnosti, nebo firmy, pro které je elektřina výrobním prostředkem?

Ohroženy jsou domácnosti i firmy. Firmy zvýšené náklady na energie postupně propisují do cen svých výrobků a služeb a exportní firmy se stanou dokonce i na evropském trhu nekonkurenceschopné. Domácnosti tak platí více za potraviny, spotřební zboží, pohonné hmoty a samozřejmě také za energie. Z jejich příjmů navíc ukrajuje rekordní inflace, jsme svědky poklesu objemu nákupů napříč obory a dostáváme se do bodu, kdy firmy začnou zvažovat přesunutí anebo ukončení výroby. Příkladem je zemědělství, potravinářství, sklářský průmysl. Důsledkem by bylo zvýšení nezaměstnanosti a další snížení příjmů spotřebitelů.

Mají zákazníci využít raději fixovaných produktů, nebo nefixovaných?

Těm, kteří přecházejí k novému dodavateli, bychom doporučili fixaci spíše na jeden rok, protože při poklesu cen na velkoobchodním trhu dojde k jeho rychlejšímu propsání do koncových cen pro zákazníky. U těch, co jsou u stabilních dodavatelů, jako je Centropol, je lepší zůstat na stávajících cenících, protože jsou zatím nižší díky tomu, že čerpají z nákupů pořízených za nižší ceny.

Co očekáváte od vlády? Jak by měla na situaci reagovat?

V první řadě by měla shromáždit data, o kolik vzrostou domácnostem ceny za energie podle charakteru jejich spotřeby a dát je do souvislosti s výší příjmů a celkovými náklady na bydlení. Domácnosti s distribuční sazbou D02d a spotřebou do 2 MWh ročně očekávané trojnásobné zdražení silové elektřiny pocítí celkem výrazně, ale u odběratele, který vytápí s využitím elektrického kotle (sazba D57d) může navýšení nákladů představovat doslova existenční problém. Analogicky to platí i u plynu. Ten, kdo na něm pouze vaří, nezaznamená růst ceny tak citelně jako ten, kdo plynem vytápí byt či dům a ohřívá jím vodu. Z těchto údajů získá vláda představu, kolik domácností se ocitne v ohrožení energetickou chudobou. Rozdíly se projeví rovněž regionálně v návaznosti na kupní sílu, jiná situace bude v Praze, jiná v Severomoravském, Ústeckém nebo Karlovarském kraji. Dosavadní státní pomoc v podobě příspěvku na bydlení nemusí stačit, protože ceny pravděpodobně ještě porostou, a i přes tuto péči státu bude lidem chybět hotovost. Zdaleka ne každý potřebný je navíc schopen si příslušnou sociální dávku vyjednat a hrozí tak nebezpečí vzniku výrazných dluhů na zálohách za energie.

Jaká je situace mezi vašimi zákazníky, nemáte poznatky o tom, že se dostávají do nesnází a nejsou schopni platby za energie hradit?

Cenový růst pro koncové zákazníky na celém trhu započal na přelomu léta a podzimu loňského roku, kdy došlo k první úpravě ceníků dodávek za energie. To znamená, že odběratelé mají ceny zvýšené teprve část roku. Teprve koncem léta to bude jeden celý rok, co jsou ceny za energie vyšší, a domácnosti čerpají své rezervy. Registrujeme ale již nyní zvýšení počtu požadavků o podklady pro žádost o příspěvek na bydlení. Velkoobchodní ceny dále rostou a je pravděpodobné, že se i ceny pro koncové zákazníky na celém trhu budou ještě upravovat.

Jak se vyvíjí cena elektřiny na burze v Lipsku? Co ovlivňuje její nárůst právě teď? Je nyní burza tak neefektivní? Domníváte se, že by mělo Česko tuto burzu opustit?

V důsledku sankcí EU vůči Rusku a jeho předpokládané reakci omezit dodávky zemního plynu dále roste cena plynu i elektřiny. Je to právě kvůli nejistotě ohledně dodávek ruského plynu v kombinaci s jeho potřebou pro vyrovnávání kolísavé dodávky elektřiny vyráběné obnovitelnými zdroji, jako je především fotovoltaika a větrné elektrárny. Ceny plynu a elektřiny jsou tak provázané. Růst cen ale není závislý jen na zajištění dodávek plynu, ovlivňuje ho také nejistota z dalšího vývoje a také samotní výrobci, kteří často s prodejem vyčkávají a dále tak deformují ceny. Skupina ČEZ ohlásila za první kvartál roku 2022 rekordní zisk ve výši 37 miliard korun a v tomto roce cílí na 100 miliard korun. Pokud ho dosáhne, znamená to, že každý občan ČR na tento zisk „přispěje“ částkou 10 000 korun. Vlastní dodavatel ČEZ Prodej přitom vykázal ztrátu 200 milionů korun. Toto je výsledek nerovnováhy na energetickém trhu.

Spíš než odejít z burzy, tedy navrhujeme vytvoření alternativy v podobě výše zmíněného řízení velkoobchodních cen elektřiny vyrobené v České republice a spotřebované v České republice. Současná burzou vytvořená cena elektřiny u produktu CAL na rok 2023 představuje 230 EUR za MWh, na rok 2024 činí 193 EUR za MWh, což je zhruba dvojnásobek námi odvozené ceny. Evropská burza v současné době podle nás nefunguje dobře ani pro výrobce, ani pro dodavatele. U zemního plynu si dovedeme představit, že dlouhodobé kontrakty na dodávky ze zahraničí uzavřeme s pomocí státem řízeného obchodníka, u kterého si my dodavatelé zemní plyn zajistíme. Toto řešení nyní vláda zvažuje. Nyní čeští dodavatelé zemního plynu obchodují se zahraničními subjekty, které mají plyn dlouhodobě nasmlouvaný ve velkých objemech za výrazně nižší ceny, než vidíme aktuálně na burzách.

Jak uvedl v nedělních Otázkách Václava Moravce pan Jaroslav Míl, do loňského roku vládní zmocněnec pro jádro a bývalý šéf ČEZ, žádná legislativa ani rozhodnutí Evropské komise nás nenutí obchodovat energie na burze. Míl označil současnou energetickou burzu v Lipsku za pseudotrh a pokládá za naprosto absurdní, aby se ceny elektřiny, která se vyrobí v ČR a zde také spotřebuje, odvíjely od cen lipské burzy. Vyjádřil naději, že Česká republika podpoří návrh zemí jako Španělsko, Francie, Řecko nebo Itálie, aby se ceny elektrické energie určovaly s ohledem na náklady energetického mixu v dané zemi, a jejich žádost o změnu systému obchodování. Konstatoval s politováním, že Česko tento návrh nepodpořilo už v loni, nicméně se domnívá, že příslušných dohod je možno dosáhnout tak, aby vstoupily v platnost už letos v září nebo v říjnu.

Co si myslíte o návrhu státem garantované ceny pro určitou část odběru energií?

Centropol je součástí pracovní skupiny vedené ministerstvem průmyslu a prezentovaný návrh je jednou ze tří pracovních variant. Jsme rádi, že vláda podporuje a v tomto případě iniciuje možnost systémového řešení, protože cílená pomoc nebude dostatečná. V zásadě existují tři varianty a) úsporný tarif, b) energetický voucher a c) řešení prostřednictvím snížení plateb za distribuci. Úsporný tarif pracuje s aplikací určité výše spotřeby, v jejímž rámci by odběrateli byla garantována snížená cena a tržní cena za energie by se týkala až odběru nad rámec této spotřeby. Tento návrh má v sobě motivační prvek ke snižování spotřeby. Energetický voucher, pravděpodobně v elektronické formě, by zase např. přímo stát rozesílal odběratelům a ti by jej pak uplatnili u svého dodavatele energií. Podobný princip použila například Francie. Snížení platby za distribuci aktuálně považujeme za řešení nejvhodnější, a to včetně platby záporné, typicky u distribuční sazby D57d. Řešení tarifu by mělo být známé přibližně do jednoho měsíce a je důležité, aby bylo implementačně jednoduché.

Úsporný tarif je spíše zmírňováním následků energetické krize, nikoli odstraňováním příčin. Tím by se mohlo stát vytvoření modelu řízení velkoobchodní ceny elektřiny, viz naše odpověď na otázku číslo 1. Jako dlouhodobé řešení do budoucna také vidíme zvýšenou podporu dotačních programů na zateplování objektů, změnu vytápění s využitím tepelného čerpadla, výrobu elektřiny prostřednictvím solárních elektráren na střechách obytných domů. Před novou topnou sezónou by se rovněž měla změnit vyhláška MPO č.194/2007 Sb. o dodávce tepelné energie, aby se dodané teplo neúčtovalo podle obytné plochy, ale podle skutečné spotřeby.